Výchozím studijním polem Dr. Rudolfa Steinera, zakladatele anthroposofie, onoho velkého, dodnes nedoceněného myslitele (1861-1925) byla přírodní věda a filosofie, zvláště teorie poznání. Ta se promítla do jeho prvního významného díla Filosofie svobody. Zásadní vliv na Steinerův myšlenkový růst mělo dílo J.W.Goetha, jak jeho velké drama Faust, tak především přírodovědné objevy. Vztah k nadsmylovému světu dlouho nedával najevo, ačkoli již v mládí měl první duchovní zážitky. V tomto směru začíná bádat teprve na zlomu 19. a 20. stol. a spolu s rozvinutím originální goethovského způsobu poznání a rozchodem s theosofií (duchovní cesta založená H. P. Blavatskou s přílišným zahleděním se do nitra pod vlivem indické spirituality a nedoceněním vztahu k sociálním skutečnostem) Steiner zakládá vlastní duchovní vědu - anthroposofii.(Anthropos=člověk, sofia=moudrost)

K důležitým okruhům tvorby Rudolfa Steinera byla především teorie výchovy dětí (waldorfské školy), ale také dospělých (přednášky pro dělníky); otázky zdraví a nemoci (anthroposofická medicína s četnými léčebnými postupy využívajícími vlastní síly organismu; farmacie (Weleda, Wala); biodynamické zemědělství (výsevní kalendář); umění (eurytmie, utváření řeči, architektura, vyžití barev a tónů, zvláště pak rytmu aj.); zkoumání člověka v celistvosti těla, duše a ducha a trojnosti nervově smyslového systému=myšlení, rytmického systému v hrudníku=cítění a systému končetin a zažívání=vůle; nauka o vývoje Země, lidstva a jeho vztah s kosmem;trojčlenné uspořádání lidské společnosti do níž se mají promítnout tři archetypální ideje, vyslovené francouzskou revolucí, bohužel tenkrát neuskutečněné: svoboda v oblasti kulturně-duchovní, rovnost v oblasti politicko-právní, bratrství ve sféře ekonomicko- výrobní. Originální Steinerova úvaha o sociální trojčlennosti formulovaná před sto lety se ve velkém zatím neuskutečnila a čeká na své uvedení do praxe. Realizuje se prozatím v antroposofických společenstvích a v některých podnicích v zahraničí. U nás je také uplatňován v prvním domově pro postižené v tzv. camphillu založené Radomilem Hradilem v Českých Kopistech. (Toto hnutí bylo založeno ve Skotsku v první polovině 20. stol. rakouským lékařem, anthroposofem Karlem Koenigem).

Učení o poznávání duchovních skutečností rozvinul Steiner nejen v návaznosti na duchovní tradici indickou, buddhistickou i předbuddhistickou, jakož i na tradice hlavních světových náboženství, především však na duchovní odkazy evropské, např rosikruciánské. Ve všech viděl oprávněný obraz určitého svébytného přístupu k duchovnímu světu. Ovšem středem jeho poselství se stala kristologická bádání zabývající se křesťanstvím v jeho kosmickém významu pro celé lidstvo. (Esoterní křesťanství; Páté evangelium; Od Ježíše ke Kristu; Evangelia: Janovo, Lukášovo, Markovo; Kristův impuls; Otčenáš a další spisy.) Dal také podnět ke vzniku hnutí za náboženskou obnovu, z něhož za Steinerovy pomoci vznikla Obec křesťanů, působící také u nás. Anthroposofie není ovšem náboženstvím a je přístupna každému bez ohledu na církevní příslušnost, jejími stoupenci jsou stoupenci islámu, židovství, buddhismu, taoismu, ale také duchovní lidé bezkonfesní. Rudolf Steiner vyzýval, abychom se učili poznávat duchovní vědu tak, aby pomáhala odhalovat tajemství duchovních světů a v duši oživovala jejich zrcadlový obraz „lásku a mír, nejkrásnější (to) zrcadlení, jímž se na Zemi vyjadřuje, co k ní proudí shůry.“ „ Anthroposofie neboli duchovní věda není žádná nová nauka. Je to nástroj k tomu, abychom chápali to, co bylo lidstvu již dáno…Je to nástroj, který vynáší na světlo poklady duchovního života lidstva. Jednou užíváme tuto duchovní vědu, abychom objasnili Bhagavadgítu, podruhé Lukášovo evangelium. V tom je velikost duchovní vědy, že je sto proniknout do každého pokladu, který je dán lidstvu na duchovním poli“ (tj. zřením v meditaci. Kdysi se to dělo prostřednictvím vybraných zasvěcenců, dnes je to možné prostřednictvím duchovní vědy přístupné každému.) „Ale chápali bychom je chybně, kdybychom se uzavírali před kterýmkoli z oněch zvěstování, jež byla lidstvu dána…“, praví Steiner. ( Východ ve světle západu, Baghavagitha a Pavlovy spisy aj. Základním dílem usnadňujícím duchovní rozvoj člověka je především skvělá kniha „O poznávání vyšších světů“.

V čem je třeba hledat důvod, že se současná věda staví nedůvěřivě, dokonce i odmítavě k velkému, ba převratnému dílu Rudolfa Steinera? Zřejmě především v jeho pojetí anthroposofie jako duchovní vědy. Sám k tomu mimo jiné říká: „Jak si můžeme... ujasnit poslání duchovní vědy pro lidstvo?… Stane-li se duchovní věda v dnešní době stále více něčím, co oživuje duši, co bude sto podněcovat nejen intelekt, nýbrž bude stále mocněji rozehřívat duši (srdce), pak bude duše (produchovnělá duše!) natolik sílit, že nabude vlády nad fyzičnem“.Je tím míněna vláda lidského já jako bytostné duchovní složky nad tělem fyzickým, oživujícím (éterným) i duševním (astrálním).

Druhým důvodem předsudků vůči dílu Steinerovu je presentace nauky o karmě a reinkarnaci, tato nositelka naděje na vyrovnání všeho, co v životě podařilo či nepodařilo. Plně ji porozumět, pochopit ji z vlastního nitra však bude moci lidstvo až v daleké budoucnosti. Na předání této nauky se muselo čekat, až k tomu lidstvo dozraje. Steiner říká: „Mějme v patrnosti, že teprve v naší době se duše staly zralými, aby v sobě našly to, co nazýváme naukou o karmě a reinkarnaci… Kdyby byl v prvních stoletích někdo chtěl tuto nauku hlásat tak nezastřeně, jako se to děje dnes, bylo by to znamenalo, že požaduje od lidstva totéž, co bychom požadovali od rostliny, kdyby z měl místo zeleného listu vykvést hned květ….“. Sám Kristus zvěstoval zákon karmy způsobem vhodným pro tehdejší zralost duše člověka, a to v podobě devíti blahoslavenství. V Lukášově evangeliu Nového zákona (6,20-23) se dočítáme „Radujte se v ten den a veselte se, neboť aj, odplata vaše mnohá v duchovních světech“. Nauka o karmě jako vyrovnání nebyla Ježíšem v kázání na hoře vyjádřena abstraktně, ale slovy, která vnášela do srdcí lidí jistotu, že – jak praví Steiner - „někdo, kdo v té nebo oné oblasti nějaký čas strádá, prožije vyrovnání.“ Teprve zralé duše mohou přijat myšlenky o karmě a reinkarnaci jako moudrost, či nauku, teorii. (R. Steiner: Projevy karmy, Tajemství prahu, Lukášovo evangelium aj.)

Anthroposofie rozvětvená do nespočtu nových aktivit a iniciativ může lidem zprostředkovat tři velké pravdy, které jsou pro život člověka. Je to pravda o víře a s ní spjatá naděje a především pravda o lásce. Jak psal apoštol Pavel v listu Korintským: „A tak zůstává víra, naděje, láska, ale největší z té trojice je láska. Protože se Steiner cítil povolán pomocí duchovní vědy lidem postupně odkrývat to, co je v náboženských dokumentech skryto a většinou plně nepochopeno, nabízí své dílo jako zprostředkovatele těchto pravd. Je si též vědom toho, že porozumění Bibli hrozí nebezpečí, že ji lidstvo ztratí, že ji odloží jako pro život nepotřebnou, protože se její hlubší smysl nechápe.

Jen v nástinu, jak se mohou skrze anthroposofii tři duchovní pravdy vnášet do života:

Víra.

Víra v existenci a pomoc duchovního světa, nebeských hierarchií, osobního genia-anděla, ale též v dobré elementární bytosti, duchy Země. (R.S.: "V tom, co probíhá objektivně ve vědeckých pokusech, působí něco víc, než co je s to poznat dnešní přírodověda… Dokonce i vědecký výzkum je řízen „mistry“, to jest vyššími individualitami. Jenomže těmto věcem se nevěnuje pozornost. Ale bude se jim věnovat pozornost, až vědomé schopnosti badatelů budou prodchnuty spirituálním učením duchovní vědy.“).

Víra ve skryté neomezené možnosti každého člověka, víra podepřená poznáním celku a vývoje člověka s respektem k jeho duchovní složce, k jeho já. Víra ve smysluplnost a stálé zdokonalování života i přes omyly, bloudění a velké překážky. Především bezpodmínečná víra ve svobodu jedince a jeho možnosti za života na Zemi, ale i po překročení prahu mezi smrtí a novým zrozením.

Víra ve všudypřítomnou Kristovu sílu, kterou předal Zemi a tím i všem lidem, i když to mnozí buď nevědí nebo vědět nechtějí, a to skrze svou produchovnělou krev kanoucí z kříže a tím i víru v mystérium událost na Golgotě jako jedinečnou, nikdy neopakovatelnou událost a přelomový bod vývoje lidstva.

Cvičení: základní duševní, tzv. doprovodná cvičení; modlitba a meditace (na rytmická slova, pohyblivé s city spojené představy či myšlenky); harmonizace osobnosti: šest neděl cvičit sebekázeň v povahových nedostatcích aj.

Naděje.

Naděje ve stoupající vývoj lidstva spějící ke společenství lásky překonáním dvou principů zla. Současná vývojová pátá epocha jako příprava na šestou slovanskou epochu prodchnutou již bratrstvím, byt´ ještě ve vzdálené budoucnosti Rozvoj a posílení lidského já k přemáhání nižších sklonů a zrodu skutečně svobodného člověka, který již z vnitřní svobody a lásky bude moci uskutečnit v životě Buddhovu osmičlennou stezku.

Cvičení: každodenní práce na vnitřním životě a moudrá péče o celkové zdraví; trpělivé a pokorné, nikoliv zvědavé hledání cesty k poznání vyšších světů, usnadněné především studiem knihy R.S. O poznávání vyšších světů (také Tajné vědy a Theosofie).

Nastoupit na stezku úcty k poznání a důvěry v pravdu, překonávat zbytečnou kritičnost a pochybování. Připomínat si přikázání: „Nesuď, abys nebyl souzen“.

„Co vytrysklo při smrti na kříži, to proudí odtud do celého lidstva. Proud duchovního života vychází z krůpějí krve z ran Krista Ježíše a odtud proudí do celého lidstva. Neboť to, co se linulo ze rtů jiných zvěstovatelé jako „ moudrost“, mělo nyní vejít do lidstva jako (živá) síla. To je ten velký rozdíl mezi událostí na Golgotě a učením jiných zakladatelů náboženství…Byla to jiná krev , byla zbavena přebytku lidského egoismu. (Krev je nositelem lidského já). Přebytkem této původní lidské, tedy egoismem znečištěné krve by bylo lidstvo zdegenerovalo, kdyby nebyla přišla nekonečná láska a tato již čistá krev by se nemohla vyřinout. Tato nekonečná láska se z krve Krista vsákla do Země i do lidských srdcí. Cílem duchovní vědy je tedy zvěstovat např. Lukášovo evangelium jak je prostoupeno inspirující láskou, říká Steiner. „Zjevení duchovních světů z výsosti a jeho zrcadlení z lidských srdcí přináší mír těm lidem, kteří chtějí na Zemi v průběhu zemského vývoje rozvíjet sami sebe skutečnou dobrou vůlí.“ Ona trpělivá, laskavá, nehledající svůj prospěch, láska která věří a má naději, ta vytrvá oslavovaná v Pavlově listu Korintským se uplatňuje v anthroposofické medicíně a všech terapeutických metodách, v camphillském hnutí, waldorfských školách, prostřednictvím ideálu bratrství v sociální trojčlennosti, v Obci křesťanů jako nositeli hnutí za náboženskou obnovu, v biodynamickém zemědělství, ve farmacii v mnoha druzích anthroposoficky laděných umění, neboť krása je rodnou sestrou lásky. Tak anthroposofie pomáhá plnit Pavlovu víru a naději, že láska nikdy nezanikne. Ovšem lidstvo se musí k pravé lásce probojovat překonáním dvou principů zla, bude-li se meditací spojovat s aurou Země a tím i s aurou Krista. Tuto myšlenku ztvárnil v podobě dřevěného sousoší na konci svého života sám Rudolf Steiner. Impozantní devítimetrové umělecké dílo je umístěno v Goetheanu jako Representant lidstva: vlevo je znázorněno pokušitelské zlo luciferské, vpravo zlo ahrimanské, tlačící člověka do hmoty a uprostřed stojí vzpřímená postava pravého člověka – Kristus.