Prof. RNDr. Anna Strunecká, CSc.

* 1944

Profesorka fyziologie živočichů od 1. února 1989, v létech 1981-1990 byla vedoucí katedry fyziologie a vývojové biologie přírodovědecké fakulty UK, kde je zaměstnána dosud. Publikovala více než 250 vědeckých prací a kongresových sdělení, je řešitelkou řady vědeckých grantů, autorkou pěti odborných skript, členkou několika českých a mezinárodních vědeckých společností, její životopis je uveden v různých zahraničních publikacích typu "WHO is WHO". V r. 1995 dostala diplom ABI USA - Žena roku. Je vdaná, dvě děti, tři vnoučata. Zabývá se "alternativní medicínou". Usiluje o to, aby vědy o životě (zejména fyziologie a medicína) překročily hranice svého uměle vytvořeného světa a přijaly do svého zkoumání i duchovní rozměr, což zákonitě povede ke změně současného vědeckého paradigmatu. Učební text pro budoucí učitele biologie, který se pokusila v přiblížení k tomuto pojetí napsat (Integrativní fyziologie člověka), byl oceněn Stříbrným Bludným Balvanem spolku Sisyfos prakticky okamžitě po vydání (1999) a jako učební text zakázán. Napsala řadu článků o "spiritualitě všedního dne", které publikovala v různých časopisech, připravila seriál pro televizi Markíza a podílela se na přípravě CD-ROM Extra Barevná relaxace. Je hlavní autorkou a editorkou knihy Nepovinné rozjímání (AOS Publishing, 2000).

Kultivace vědomí

Součástí globální krize současné civilizace je i krize vzdělávání a výchovy. Změna výchovných přístupů vyžaduje změnu vědeckého paradigmatu vědomí a koncepcí o mechanizmech osvojovacího procesu. Poznatky přírodních věd mohou poskytnout teoretické základy k vytváření nového přístupu ke vzdělávání a přispět ke změně vědomí ve směru morální zodpovědnosti za vývoj lidské společnosti 3. tisíciletí. Představa společnosti založené na znalostech zdánlivě zvyšuje tlak na množství a specializaci předávaných informací. Pedagogové na celém světě pociťují konflikt mezi obsahem výuky a snahou o rozvoj aktivního a tvůrčího přístupu studentů ke studiu. Hledají nové efektivnější didaktické postupy, používají počítačové informační technologie, nicméně se starým výchovným cílem: přimět studenty asimilovat více informací. Studenti jsou přetěžováni množstvím nových faktů, které rychle zapomínají a neumějí je použít k řešení problémů. Vytváření nového přístupu k výchově a vzdělávání vyžaduje kultivaci lidského vědomí a zavedení duchovního rozměru.