PhDr. Jaroslav Krejčí, CSc.

* 1932

Vystudoval historii a češtinu na Filosofické fakultě UP v Olomouci, kandidaturu z filosofie obhájil v roce 1965 na UK v Praze. Působil jako vysokoškolský učitel filosofie na PedF v Ostravě. Po roce 1968 pracoval v dělnických profesích až do svého zatčení v roce 1973 (individuální podvracení republiky). Po návratu z vězení podepsal Chartu 77 a byl donucen k emigraci. Působil jako vědecký pracovník a hostující profesor na univerzitě v Bochumi a Osnabrücku. Zabýval se problémem míru, odnepřátelšťováním v atomární bipolaritě, dialogickou kulturou, národní identitou Čechů a Němců a felicitologií. V roce 1997 se vrátil do vlasti a přednášel na univerzitě Ostrava. Od tohoto roku žije v Rychlebských horách jako letní a zimní chalupář.


Co si mladí lidé myslí o štěstí

Půjde o dialog o výsledcích empirického průzkumu k felicitologické výchově - výzkum byl proveden v roce 1995 (699 respondentů) v Ostravě, Krnově a Jeseníku. Dotazník byl konstruován tak, aby zachytil představy šetřeného souboru o tom, jak žít šťastným životem. Výsledky průzkumu byly publikovány v menší monografii a diskutovány na celodenním semináři v Krnově. Předmětem dialogu o štěstí byla subjektivní schopnost žít šťastným životem, odpověď na otázku, zda jsou mladí lidé dnes šťastnější než dříve, zda jednoduchost života je pramenem štěstí, zda je štěstí záležitostí státu a politiky a zda sílí koincidence štěstí a míru. Rovněž diskutována byla i otázka, jak je model štěstí ovlivněn globálními problémy, zda existuje útěk šťastných od nešťastných a jaké je zpřítomnění budoucnosti Evropy v modelu štěstí ve vědomí respondentů. V závěru šlo o optimistická scenária a o to, jak vést dialog s riziky, jak učit humánnímu aktivismu, jak překonat vědu bez svědomí a zajistit biofilní orientaci. Převažoval také názor, že štěstí není dosažitelné pouze elektronikou a zkompjůtrovanou společností. Vyšší index emocionality je základnou pro sociální kreativitu a překonání megahloupostí a šílenství v lidském rodě, "v němž doposud byla krutost silnější než každá kultura" (Alexander Mitscherlich).